Hrajte AC, podporujte sdružení proti požírání štěňátek a opičích mozků zaživa a buďte rádi, že ste rádi. . .

Srpen 2010

Jdu ještě něco namalovat a pak to sem dát:-)

27. srpna 2010 v 16:49 | Paulie |  Moje obrázky
Ahoj, ještě dnes se dočkáte mých nových kreseb! Jdu nafotit staré, namalovat nové a dám sem i návod, jak na moje kresby (komu se líbí- nikomu nevnucuji!:-)).
zt

Nové SB: Katka

27. srpna 2010 v 16:45 | Paulie |  Moje SB
Tak, máme tu nové SB- Káťu. Původně jsme se moc nepohodli (díky mě), ale její milá povaha to dokázala spravit a nyní jsme SB. Z čehož mám velikou radost:-) Naleznete ji na katikuvblogisek.blog.cz!
obejmi mě!

Nové SB: Loko♥(Katy)♥

19. srpna 2010 v 9:05 | Paulie |  Moje SB
S potěšením oznamuji, že mám nové SB- báječnou tvůrkyni Layoutů Loko♥(Katy)♥! Toto SB mě velice těší a jsem si jistá, že nám dlouho vydrží.
obejmi mě!

Pro : Adminku :)

15. srpna 2010 v 14:18 | Loko♥(Katy)♥
Ahoooj , takže jsem ti udělala dess :)
A chci se tě zeptat ... jak se líbí ?
www.katy2297.blog.cz
Ale ten který jsis přála je tento :

www.katy2297.blog.cz
Který teda chceš ?

Zítra odjíždím, vracím se ve středu

14. srpna 2010 v 20:25 | Paulie |  Informace
Ahoj, zase jedu dedobrovolně (:-D) na chalupu k prarodičům. A jak již z názvu vypovídá, vracím se ve středu. Meztím se pravděpodobně nedostanu na komp, takže tu chvíli nic nedude. Už destihnu dopsat další kapitolku, ale jdu to zkusit:-) Tak zatím!

Bradavičnaté srdce- kapitola 2: Hurá do Londýna

14. srpna 2010 v 10:30 | Paulie |  Povídka "Bradavičnaté srdce"
,,Můžeme vyrazit?"
,,Čekám jenom na vás."
,,A máš nachystanou Angelu?"
,,Sakra. . ."
,,Mami, kde mám ty náušnice z řecka?!"
,,Viděla jsem je na poličce v koupelně."
,,Díky!"
,,Jess? Nemůžu připnout Angelu!"
,,Já ti pomůžu. . . "
,,Není tady někde návod?"
,,Ženský nepotřebujou návody, aby zapnuly dětskou sedačku."
,,Mami! V koupelně nejsou!"
,,Ale v dolní koupelně!"
,,AU! Skřípla jsi mi ruku!"
,,Jacku, okamžitě přestaň štěkat a napadat moje kalhoty!"
,,Mami, nasadila bys mi prosítě ty zatracený náušnice?"
,,Mamí, já ci koko!"
,,VŠICHNI OKAMŽITĚ SKLAPNOU!"
Angela začínala brečet. Gabriela se marně píchala do ucha náušnicí a něco si vztekle mumlala k zrcadlu. Jack zoufale štěkal, jelikož cítil nervozitu. A taky se bál, že mu ujedou. A Jessika s Paulem. . . se snažili nasadit vřískající Angelu do dětské autosedačky. Když konečně o půl hodiny později vyjeli, vezli ssebou nejenom Jacka, nýbrž i Diblíka. Angela nemohla pochopit, proč by taky nemohl jet. Takže teď jeděl ve speciáně upravené tažce- ze stran měla síťky proti hmyzu a dokonce tam měl i zrní. Když se prokličkovali nesčetnými uličkami, vyhnuli se bezpočtu aut a našli správnou adresu, bylo osm hodin- vstávali ještě za tmy. Gabrielu vzrušovala takováto noční dobrodružství, kdy se vstávalo ve čtyři ráno, ostatní ještě spali a ožraly už policie dovezla ze záchytky domů (ne, že by v této čtvrti byli ožralové). Také se v ní škvařila zvědavost a napětí. Co udělám, když se tam vytasí chlápek s kamerou a obvím se ve večerní show jako ta holka, co naletěla na čarodějky? Tato možnost ji nutila dpo neklidu. Ale poom... co když je to pravda? Co když se mě ale žádný hostinský neujme? Když bude zavřeno? Pak ale zatřásla hlavou. Na to ssebou máš rodinu! Chvíli koukala z okna a bránila se myšlenkám, ale nakonec to vzdala. Ale přece jen. . . co když to není vtip? Co když mě tam přivítá skřet, zatáhne mě do katakomb a pošle jím do těch "Bradavic"? Zcela určitě to byla škola. Podle toho papíru čkola čar a kouzel. Nějak si to ale neuměla představit- jak jí z očí srší blesky a jak se proměňuje ve zmije, ropuchy, krysy či krkavce. Najednou si všimla něčeho zvláštního. Byli pár ulic od "Děravého kotle" (úžasnej název, pomyslea si sarkasticky), když spatřila skupinku lidí v pláštích, kteří se společně natěsnali do telefoní budky. Potom se neuvěřitelnou dobu hrabali v drobácích, asi jako turiské z opačného konce světa. Ale když je našli a vytočili číslo, budka se začala jako výtah snášet pod zem. Za její místo však okamžitě najela nová. Gabriela zírala s otevřenou pusou. I když šli kolem lidé, ničeho si nevšimli. Protože bylo vedro, měli všichni otevřená okýnka. Byli už opravdu jednu odpočku od hostince, když je rázně stopla červená. Gabriela se nervózně podívala z okna a ke svému úžasu tam spatřila další skupinu lidí v pláštích. Očividně to byla rodina. Obtloustlá postarší paní s rezavými vlay něco zuřivě nakazovala dvěma stejně rezavým dvojčatům. Ti si z ní očividně nic nedělali- když na ně hleděla, přikyvovali, ale za jejími zády se chechtali do dlaně a ukazovali si tajná gesta. Za nimi šel vyhublý, stejně jako bratři pihatý a rezavý mládenec, který byl jeho černý plášť pomalu ale jistě malý s dívkou, která byla určitě jeho mladší sestrou. Za nimi šel rezavý postarší muž, který nadšeně ukazoval na telefoní budky a obchody a hlasitě si vykládal se štíhlým chlapcem s rozcuchanými černými vlasy, kulatýma brýlema a jizvou na čele a zhruba stejně staré dívce- nijak zvláštní. Hnědé zacuchané vlasy. Šli zrovna kolem a Gabriela si mohla poslechnout útržek z jejich dozhovoru:,,...a tohle? Tobolka mi říkal, že z toho lidé volají. "Volají"! A přitom do toho mluví!", vykládal vzrušeně muž a ukazoval přitom na telefoní budku. Gabriela se radši zaposlouchala do rozhovoru potarší dámy, jelikož se zdál mnohem zajímavější: ,,A ne, že si zase hned koupíte ty zatracelé čertovy vynálezy! A nevyhoďte zase do vzduchu Bradavické dívčí toalety, jasné? A opovažte se v Děravém kotli zase vypustit ty petardy!"
,,Ale mami, ty toalety nikdo nepoužíval. A Uršula brečí i bezdůvodně, tak teď ten důvod aspoň má." V tom blikla zelená a auto se zase rozjelo. Zastavili před hostincem s vývěsním štítem děravého kotle. Angela k sobě tiskla tašku s Diblíkem. Jack vyskočil na Gabrielu a podíval se z okénka. ,,Tak jo, jsme tady," prohlásil celkem zbytečně Paul. Všichni vystoupili z auta, ale matka zavrtěla hlavou. ,,Vy dva tady se zvířaty počkejte." Gabriela dala Jackovi pusu na čelo a vyrazila ke dveřím hostince. Naposledy\ se ohlédla na auto, pak vkročila do dveří a sklopila hlavu.

Byl to ten nejpodivnější hostinec, který kdy viděla. Vyl celý zaprášený a špinavý, ale hostům to očividně vyhovovalo. Byla tam stařena, která vypadala. . . zeleně. Matka ji raději chytila za rameno a s pevným výrazem vyrazila k pultu. Tam se hrbil holohlavý hostinský. Když je spatřil, usmál se a Gabriela spatřila, že mu některé zuby chybí a jiné určitě brzy budou, jelikož si je zjevně nečistil. ,,Jméno?" zaskuhral. ,,Phylipsonová," odpověděla odměřeně matka dřív, než Gabriela stihla otevřít pusu. Hostinský se sklonil k papírům. ,,Vlkodlava nebo Gabriela?" ,,Gabriela." Hostinský si něco tiše mumlal. Pak se narovnal, jak nejlíp uměl a obdařil je svým bezzubým úsměvem. ,,Já jsem Tom, hostinský. A vy jste mudla, viďte? Aha, pardon. . . . no, tak se do toho pustíme, co říkáte? Pojďte za mnou." Odšoural se od pultu a zamířil ke dveřím. Jessika pevně a odhodlaně svírala rameno své dcery, dkyž ho následovaly. Ale byly opravdu překvapené- vzadu byl dvorek s nevábně páchnoucím obsahem. Tom vytáhl dřevěnou hůlku a poklepal na několik cihel. Je to blázen, pomyslely si obě zároveň. V tom okamžiku se ale cihly pohnuly a začaly se odsouvat, až vytvořily průchod. Když to za průchodem Gabriela spatřila, ani ona, ani matka už o ničem nepochybovaly. 

B.S.- kapitola 1: Nečekaný rozvoz

13. srpna 2010 v 17:32 | Paulie |  Povídka "Bradavičnaté srdce"
Velké stříbřité auto značky Audi tiše projíždělo ulicemi zalitými světlem usínajícího slunce. Všechna okýnka byla o pár centimetrů pootevřená a linul se z nich smích smíšený s hudbou z rádia. To právě poskytovalo "dopravní servis", když dívka s plavými vlasy mezi hromadou smíchu poznamenala:,,Doufám, že takovouhle oslavu uspořádáš i příště, Gabi!" Zhruba stejně stará dívka na vedlejším sedadle se zasmála. ,,Co mi zbývá? Navíc si myslím, že je tvá mamka ráda, když tě na chvíli vytáhnu od stolu!" Auto zabočilo za roh. ,,A já jsem hlavně ráda," dodala dívka s plavými vlasy a popadla tašku, kterou měla položenou u nohou, ,,že ti můžu nakopat zadek při bowlingu." Auto zastavilo u jednoho z domů s upravenou zahrádkou. Bylo vidět, že si s ní někdo dal hodně práce. ,,A jsme tady," pronesl řidič auta, pan Phylipson. ,,A vyřiď Caren, že má krásnou zahrádku." Dívka vyskočila z auta. ,,Děkuju, pane Phylipsi, určitě jí to vyřídím." Poté ještě zklouzla pohledem na hnědovlásku, se kterou si předtím povídala. Jeden sluneční paprsek oběhnul dům a zamotal se jí do vlasů, čímž je zbarvil barvou večerního slunce a větřík z otěvřených dveří si hrál v jejích prozářených vlasech. ,,Tak čau, Gabi!" S těmito slovy zabouchla dvěře a rozeběhla se k domu. Sukýnka světlých šatů jí povlávala ve večerním vánku. V otevřených dveřích stála žena s tmavými vlasy, (popravdě řečeno se opírala o rám s rukama založenýma na prsou) jež malou holčičku objala a zamávala na pozdrav řidiči. Ten jí pozdrav oplatil rovněž s úsměvem, otočil auto a jel domů.

,,Caren má nádhernou zahradu," pozdravil Paul a políbil Jessiku na čelo. ,,Mohl bys mít stejnou, kdyby sis ji zařídil", odpověděla mu s úsměvem Jess, zatímco tančila kolem pánví a hrnců. Oba se zasmáli. Gabriela zatím vystoupala schodiště. Jack, jejich malý teriér, ji radostně přivítal. Vklouzla do pokoje(prosluněného s hromadou světel, jak to měla ráda, v nejích nejmilejších barvách- žlutozelené a meruňkově oranžové), přehodila bundu přes židli, pohladila Jacka a vrhla se na boj se skříní. Ta tvrdohlavě vzdorovala otevření, nakonec to však vzdala a milostivě se podvolila. Gabriela vyhrabala zmuchlané tričko a třičtvrťáky s tím, že se za cgvíli narovnají. Převlékla se a padla na postel. Chvíli se mračila na hromádku oblečení, pak ji ale přemohlo tipické ženské chování a neohrabaně ho poskládala do skříně. Potom přešla k oknu a zamilovaně vyhlédla ven. Dalo by se říct, že měla nejlepší výhled ze všech v domě. Z jejího pokoje byl vidět kus jezera, k někuž se nyní sklánělo slunce. teplé sluneční paprsky prozařovaly pečlivě posekané trávníky, ženy plející zahrádky, děti pobíhající po chodnících s míči a psy. Sem tam projelo nějaké to auto nejvyžší ceny. Přesně toho typu, který vidíte v reklamě, ale můžete jen suše konstatovat, že dřív než to auto budete mít létajícího vepře. Častěji kolem projeli cyklisté, přátelsky zdravící sousedy. Snila právě o tom nádherném autě, které teď zastavilo u sousedů, když v tom se rozletěly dveře dokořán. V nich stála malá holčička s copánky. V jedné ruce držela panenku a druhou se šťourala v nose. ,,Vé-ča!"zahuhlala. Gabi si povzdechla, zhasla světla, vyhnala Jacka z postele, klepla sestru přes ruku lovící holuby, chytila ji za zápěstí, zavřela dveře a vedla ji do kuchyně.

6eny z tohoto předměstí byly známé svou všestraností. Staraly se o zahrádky, pekly dětem sušenky, udržovaly domy v čistotě a hlavně to byly úžasné kuchařky. Vždy věděli vše o svých rodinách i přátelích, takž porce byly akorát velké a díky tomu byly talíře vždy prázdné. Vyměňovaly si recepty při svých pravidelných sobotních dýcháncích. Všichni věděli, že sedí na zahradě, smějí se a usrkávají čaj, ale stejně tak všichni věděli, jak tajné jsou jejich rozmluvy. A stejně tak všichni z předměstí považovali jídlo za společenskou akci, kdy se rodiny a přátelé sejdou, smějí se a klábosí. Gabrielina rodina nebyla vyjímkou. Jack si zalezl do pelechu rafinovaně skrytého v odkládacím stolku. K večeři bylo samozdřejmě jedno z Gabrieliných jídel- špagety se slaninou. K tomu měli všichni ještě sklenici s ledovým čajem. Po jídle, když všichni dopili, sklidila Jessika bleskurychle ze stolu, nalila všem vodu s ledem a citronem a šla dát nádobí do myčky. Všichni ostatní se zatím přemístili do obýváku, kde se Angela předtím dívala na Večerníček. Jen co usedli, vstoupila do pokoje Jessika. ,,Dnes má být v televizi zábavná show Jerryho Thomasonse," oznámila, zapnula příslušný program a usadila se na gauč vedle manžela.

 Bylo sedm hodin. Nejdříve se podívali na zprávy, na počasí, na večerní program, na kupu reklam a v osm se dočkali oné Show. Angela spokojeně klimbala s hlavou opřenou o otce. Po zkončení pořadu se Gabriela vytratila do koupelny, kde si dala bublinkovopu koupel (na tu bylo třeba speciálního povolení, jelikož se obvyhle velice protáhla). Když o třičtvrtě hodiny později vykoukla s turbanem na hlavě, s úlevou zjistila, že matka právě Angelu uspává, takže se může nerušeně přešourat do svého pokoje, aniž by použiva fíkus stojící vedle koupelny. Ten sloužil jako krytí v případěm že by si Angela právě krála na schodech. dyby se totiž dozvěděla, že ona se mjusela normálně vykoupat, zatímco někdo jiný měl extra koupel, začala by žárlit a převrátila by vzhůru nohala každou místnost, do které by vstoupila. V pokoji Gabriela nejprve rozsvítila, otevřela okno, hodila ručník na postel a vyhrabala v podpostele knihu. sedla si na postel, opřelka se o stěnu a začetla se.

Když už byl čas na spaní, zaklapla knihu, švihla ji spátky pod postel, zhasla světla, zavrtala se a chtěla spát, když v tom se jí něco vlhkého zamotalo do nohou. S hrůzou zjistila, že je to onen mokrý ručník. Nakvašeně vstala, rozsvítila, popadla dučník a vybatolila se z pokoje do koupelny. Tam s ručníkem švihla na radiátor a zamířila zpět do pokoje. Cestou potkala na schodech otce. ,,Skvěle," usmál se na ni. ,,Zrovna jsem tě šel zkontrolovat. Tak dobrou!" ,,Dobrou," odpověděla s úsměvem Gabriela a vrátila se zpět do svého pokoje. Zase se zavrtala pod peřiny a pomalu usínala. Jenže v tom se ozvalo škrábání na dveře. Gabriela nasupeně vyskočila z postele a šla otevřít Jackovi. Ten jí radostně olízl palec u nohy a vyskočil do postele. Gabriela si povzdechla, zavřela dveře a okno dala na ventilačku- přičemž se dvakrát přerazila o nějaký předmět uprostřed pokoje, který tam neměl co dělat. Ale už ji to nezajímalo a tak se zavrtala do postele, pohladila Jacka a konečně usnula.

Ráno se probudila ve svou oblíbenou dobu, kdy slunce váhavě vykukuje za obzorem a neslyšně se rozlévá po jezeře a zaplavuje město svou zlatavou září. Byl to přesně ten čas, kdy matky kuchtí lahodné snídaně a jejich manželé zatím marně hledají spodní prádlo či ponožky. Přesně ten čas, kdy se pošťáci scházejí na poště, aby vyzvedli ranní dodávky dopisů. Usmála se a vybelhala se z postele. Jack už byl vzhůru a radostně ji vítal do nového dne. Vyhrabala ve skříně žluté triko a černé třičtvrťáky, svoji oblíbenou kombinaci. Nakonec neodolala a navlékla si i stříbrný náramek a stříbrné srdce zdobené modrými kamínky. zavěšené na černém provázku, které popravdě ukradla matce. Poté se učesala (naštěstí měla v pokoji vlastní zrcadlo a hřeben, jelikož to v tuto dobu bylo v koupelně nebezpečné) a s Jackem za zády sešla na snídani.

Matka zrovna pokládala na její talíř dvě vafle. ,,Dobré ráno," usmála se. ,,Dobré," oplatila jí Gabriela úsměv. Angela zrovna po stole hodina Diblíka, malé krátkosrsté morče. ,,Netrap to zvíře," nařídila matka, ,,a nezapoměň mu po snídani dát vodu, zrní, vločky a nějakou zeleninu." Angela se na ni nabručeně zamračila, neobratně popadla morčátko (ubohé zvířátko vyděšeně klátilo nažkama ve vzduchu) a odnesla ho do ohrádky v zahradě za domem. (kdyby už se nějaká líná kočka odvážila vypotácet z domu, nechytila by ani mouchu a pro případ nouze tu byla plně funkční odchytová služba). Gabriela si začala mazat vafle povidly, když se do kuchyně vřítil otec. ,,Nevíš prosímtě, kde mám. . ." zahleděl se na Gabrielu, ,,. . . to co oblykle?" Matka se ani neotočila. ,,Jsou v koši s čistým prádlem, miláčku," odpověděla, zatímco sklízela vaflovač. ,,Díky, Jess." Otec se odvrávoral nahoru. Když po chvíli přiběhl (tentokrát ne v županu), měla už Gabriela obě vafle namazané i se šlehačkou a jahodami. Když už si sedli a do kuchyně se vrátila nabručená Angela. Všem bylo jasné, že trucovala za dveřmi. Vždy si potom zakládala ruce na prsou a mračila se jako satan junior. I když by to všichni poznali i tak. Chvíli už jedli, když se ozval zvonek. ,,A, to bude Daves," prohlásila matka a zvedla se od stolu. Daves byl pošťák, který pravidelně ve stejný čas doručoval poštu. Celá rodinka slyšela její přátelský hlas, jak vesele klábosí s pošťákem a jak je zve na grilovací sešlost. Když se vrátila do kuchyně, nesla v ruce hromádku dopisů. Bylo to zvláštní, ale ač bylo toto zdánlivě nepřehledné bludiště rodinných domů opravdu obrovské, všichni se navzájem moc dobře znali. ,,V sobotu ve tři pořádáme grilovací sešlost, miláčku," oznámila a začala pročítat dopisy. Gabriela už dojídala první vafli, když matka v jedné ruce držela a pročítala dopisy, zatímco druhou nalévala meltu. Stejně tak jednou rukou mazala snídani nakvašené Angele, zatímco otec si už spokojeně pročítal noviny a usrkával ze svého šálku. Matka podala Angele talíř se snídaní, když se u jednoho z dopisů zastavila. A poté k Angelinimu i Gabrielinimu překvapení prohlásila: ,,Zdá se, že tu máš dopis, Gabi." Podala dopis otci, který odložil noviny a porozně se na něj zapíval. ,,Co myslíš?" Zaptala se ho. Otec začal dopisem v rukou otáčet, jestli nenajde adresu odesílatele, ale marně. Poté taky zkontroloval, zda v obálce s pečetí není nějaká nemilá nástraha. Když se ale ujistil, že je uvnitř ovravdu jen pár papírů, usmál se. ,,Myslím, že by si ho měla první přečíst Gabriela." Podal jí dopis přes stůl. Gabriela si ho šokovaně vzala, jako by se jí měl v kurou rozplynout. V životě dostala dopis jen dvakrát (což bylo dvakrát víc, než kdy dostala Angela- ta ji teď podle všech očakávání propichovala závistivým pohledem), a to ještě poprvé od pojišťovny a podruhé z kroužku keramiky. Ani jeden z nich však nebyl zapečetěný, jako tenhle. Pozorně se na tečeť zahleděla.
Byl to erb, rozdělený na štyři části. V každé části bylo jiné zvíře- v prvním havran, nad nímž se nesl nápis "Havraspár", ve druhém jezevec, nad kterým se vznášel nápis "Mrzimor", na třetím lev, nad kterým též vlála cedulka s nápisem "Nebelvír" a na čtvrtém had, svíjející se v otážkách kolem cedulky hlásající nápis "Zmijozel". Uprostřed erbu bylo velké písmeno B. S lítostí otevřela dopis třesoucími se prsty (čímž zničila pečeť). Vypadly na mi dva pergameny, které vidíte zasklené v muzeích, s pradávnými, nesrozumitelnými nápisy. Zvedla první a začetla se:

                    ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

                            Ředitel: Albus Brumbál
                                         (nositel Merlinova řádu první třídy, Veliký čar.,
                                         Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun,
                                         Mezinározdí sdružení kouzelníků)


                                      Vážená slečno Phylipsonová,
                                   s potěšením Vám oznamujeme,
                                  že ve škole čar a kouzel
                                  v Bradavicích počítáme se
                                  studijním místem pro Vás.

                                     V příloze Vám zasíláme 
                                   seznam všech potřebných
                                   knih a vybavení.

                                     Školní rok začíná 1. září.
                                   Očekáváme Vaši sovu nejpozději
                                   31. července.

                                    Jelikož jste se zdřejmě ještě nesetkala
                                  s čarodějem či čarodějkou, dostavte se
                           prosím co nejdříve do hostince jménem "Děravý kotel"
                                  v ulici Mosazná 35, Londýn. Hostinský Vás
                                    seznámí se všemi důležitými informacemi.
                       Dostavte se prosím minimálně s jedním se zákonných zástupců. 


                                                  Se srdečným pozravem
                                                                            

                                                     Minerva McGonagallová

                                                                                Minerva McGonagallová
                                                                                      zástupkyně ředitele

Všichni sledovali, jak se Gabrielin običej čím dál protahuje úžasem. Poté beze slova dala dopis kolovat a rozevřela druhý pergamen. Stál na něm podivný seznam- stejnokroje (všechny černé, od zimního pláště po špičatou čepici), předepsané knihy (nesoucí názvy jako "Příručka kouzelných slov a zaklínadel (1. ročník)" nebo "Kouzelnické odvary a lektvary") a nakonec ještě vybavení zahrnující hůlku, cínový kotlík, sadu lahviček, dalekohled a mosazné váhy. Dále se také dočetla, že si ssebou mohou přivést sovu, kočku nebo žábu. a úplně dole bylo podivné upozornění pro rodiče, že studentům prvního ročníku není dovoleno vlastnit košťata. Rodiče mezitím vytrhli první pergamen Angele, která předstírala, že umí číst. Teď se jim odličeje také protahovaly údivem, zatímco ten Angelinin se tvářil čím dál nabručeněji a uraženěji. Gabriela jim beze slov podala i druhý papír. Všichni už na snídani dávno zapomněli. ,,No," protáhla, když oba šokovaní rodiče pergameny odložily, ,,já osobně si myslím, že bychom měli co nejdříve vyrazit do Londýna."


ČTĚTE!

13. srpna 2010 v 12:44 | Paulie |  Informace
Nazdar, v tuto chvíli jsem OPRAVDU dost nas*aná, jelikož mi včera došly baterky do myši a trvalo půl hodiny, než jsem našla jiný. Taky jsem už předevčírem dopsala první kapitolu "Bradavičnatéhop srdce". Ale když jsem dala '"zveřejnit" (asi půl doniny po oznámení), chtělo to po mě znovu se přihlásit. Takže se to neuložilo a měla jsem jen jeden ubohej odstaveček. Jenže jsem zrovna měla nějaký problémy díky bráchovi, co mi změnil heslo, takže jsem to nemohla hned zařídit a tak jem počkala do včerejšího odpoledne, než mi přišlo nový heslo. (O který jsem si zažádala už den předtím, ale furt mki nedoházelo, tak jsem si žádost podala znova. A když jsem se podívala na druhej email znova po odeslání žádosti, bylo tam nový heslo, ale už zase neplatilo). Když mi došlo heslo, na mailu bylo cca deset zpráv ohledně komentů od Loko ohledně desingu. Tak jsem ihned odpověděla. Ale pak jsem šla dopsat onu 1. kapitolu. Dřed pár minutama jsem to dopsala, ale když jsem dala radši nejrřív "do rozeposaých", zase mě to odhlásilo. A to jsem to ještě víc protáhla, opisovala jsem z knihy, prostě upe suprový, A ZASE SE TA SVINĚ NEULOŽILA! Tak jsem zase už potřetí kousíček napsala, ale už mě bodí hlava a nemám na to energii, do toho do mě hrabe pes. . . . PROSTĚ TÝDEN BLBEC! A k tomu jsem si dneska ráno vzala usušený rajče a málem jsem hned vrhla. A právě mi volal taťka. No nic, jdu se natáhnout. Jen abyste věděli, že se doma neflákám.

SB Rarášek- blog zrušen:(

11. srpna 2010 v 18:32 | Paulie |  Moje SB
Špatná zpráva. Na začátku roku jsem se spřátelila s Raráškem. Ovšem teď mi to píše "blog nenalezen. Takže blog už asi odešel do věčných lovišť:-) Mimochodem- spřáteluju s kýmkoliv, kdo není muslim nebo emák:-D
obejmi mě!

Povídka "Bradavičnaté srdce"

11. srpna 2010 v 17:49 | Paulie |  Povídka "Bradavičnaté srdce"
Ahoj, lidi, konečně je tu nová povídka s názvem "Bradavičnaté srdce". Je to z oblasti Harryho Pottera. Když vidím některé povídky tohoto tipu. . . . Br! Ale přejdu rovnou k věci. . .

Gabriela Phylipsonová je jedenáctiletá dívka žijící se svou rodinou v Londýně. Má matku Jessiku (32), otce Paula (36) a sestru Angelu (8). Má vlastní pokojík v prvním patře jejich jednopatrového domu. Pokojík je malý, vybavený nábytkem ze světlého dřeva a v jejích oblíbených barvách- žlutozelené a oranžové. Má ráda hodně světla, zvířata a ze všeho nejvíc si cení přátel. Nějak zvlášť nevěří na magii, satanismus, démony  a čarodějnice, přesto ráda čte. Jejími nejoblíbenějšími spisovateli jsou Terry Pratchet a jeho Úžasná Zeměplocha a Eoin Colfer se svým Artemisem Fowlem. Miluje zeleninu a ovoce, nejraději má okurek, jahody a broskve. Dnes právě oslavila své jedenácté narozeniny. Netuší však, že od tohoto dne se její život úplně změní. . .

Omluvte případné chyby apodobně. . . jinak- tato povídka se snad bude v nejbližší budoucnosti dál rozvíjet. Poslední dobou jsem opravdu neměla čas ani přístup k internetu.