Hrajte AC, podporujte sdružení proti požírání štěňátek a opičích mozků zaživa a buďte rádi, že ste rádi. . .

Noční výlet

14. listopadu 2010 v 19:15 | Paulie |  Povídky, básně, písničky
Dvě štíhlé postavy se plížily podél jedné z Ankh-morporkských oloupaných fasád. Svit měsíce tu jako vždy nebyl nic platný, což se náramně hodilo lupičům a vrahům. Vlastně se tu noc moc nelišila ode dne, jen v noci se lidé míň usmívali a víc odhalovali čepele. ,,Pořád si nemyslím, že je to skvělý nápad." Postavy prošly kolem skupinky můžů, kteří zrovna hráli jednu z proslulých Ankh-morporkských   hazardních her s kostkami. Rychle kolem smějících se mužů proběhly a směchaly vlhkými uličkami. Sem ta se kolem někdo mihnul- bandy zlodějů hledající ztracené turisty, kteří byli tak hloupí, že do tohoto města vůbec jeli. Ale ti si jich nevšímali- protože měli kápě, byli to automaticky kolegové. A na kolegy se v této branži neůtočí- nikdy nevíte, jak ostrou mají čepel oni.
,,Vlastně je to podle mě docela špatnej nápad", zakňučela druhá postava. ,,Tak si to nech pro sebe", zavrčela na odpověď druhá. V tom se zastavila, až do ní druhá vrazila. Ta ještě stihla šíct ,,Co. . .?" než ji první stáhla do stínů mezi nevábně vonící popelnice. Kolem Z hostince se vypotácela opilá stráž, která se teď s tihým mumláním kolíbala jejich směrem. ,,Počkej tady a buď sticha", zavrněla první s temným potěšením. Vyskočila na popínavou rostlinu, jež obrůstala zeď, a rychle šplaha nahoru. Potom si dřepla na okraj a počkala, až se postava připotácela metr od jejího parťáka (který se tvářil mimořádně vyděšeně), tedy přesně pod ni, a skočila. Opilý strážný se pod nárazem zhroutil. Jeho výzbroj silně zařinčela, jako když z šestého patra vyhodíte oknem pytel plný pánví. Maskovaná postava však dopadle jen s lehounkým nárazem- asi proto, že dopadla strážnému na hlavu. Jedním plynulým pohybem zatáhla strážného za popelnice, přičemž zakryla ústa vyděšenému parťákovi, který se užuž chystal vykřiknout. V okamžiku, kdy strážcova noha zmizela za popelnicí plné rybích hlav, se otevřely dveře, ze kterých vykouknul hospodský s pánví v ruce. Rozhlédl se po ztemnělém nádvoříčku, osvětleném jen proužkem světla z hospody. Po chvíli si něco zamumlal a zase zalezl obsluhovat opilé hosty. Postavy se opět tiše vydaly na cestu černým nádvoříčkem, přičemž první ještě stihla strážného obrat. Ne, že by u sebe něco měl, když šel zrovna z této hospody, plné zlodějů a drobných podvodníčků. Ale po troše cviku zjistíte, že některé z věcí, které jste považovali za odpad, mohou být docela užitečné. To se zdřejmě zlodějíčci ještě nenaučili, protože postavička našla v jedné z kapes vypáranou nit, v botě úlomek sklíčka a v zubech zapadlé párátko.

Postavy se prodraly křovím, přelezly tři špinavé dvorky a chystaly se seskočit ze zídky, když zaslechly hlasy. Rychla se za kamenou zídku schovaly. Pod nimi procházeli dva strážní, očividně zabraní ve velmi závažné diskuzi. ,,A Maruna mi řekla, že už navařila holuby a ať tu slizkou rybu zahodim!"
,,A cos jí na to řek?"
,,No povidám: Heleď, Maruno, vidíš ty šupiny? Vidíš tu kebulu a ty vyvalený vočiska? To znamená, že je to ryba jako blázen- málem mi ugřafla hnátu, když sem ju vytahoval!"
Druhý strážný se zašklebil: ,,To teda pochybuju. Beztak jsi zas sklopil ušiska a mrsknul tu rybu po kočce." Strážní se začali hádat- zastavili se přímo pod postavami. A zdřejmě se jentak nehodlali zase rozejít. První z postav šťouchla do parťáka, potichu vylezla na zídku. Podráždění strážní si jí ani nevšimli. Postava se odrazila a padala jednomu ze strážných na hlavu. Na toho se však zrovna vrhnul první ze strážných a přirazil ho ke zdi. Letící postava zpanikařila, zatočila se a neohrabaně dopadla na strážného. Přiražený ke zdi si jí však konečně všimnul a rozohnil se ještě víc. Už k hromádce zamotaných těl vykročil- ale v tom okamžiku  druhá postava (zakrývajíc si oči) seskočila ze zídky také a šťasnou náhodou přitom srazila druhého strážného. Chvíli si vzájemně zacpávaly ústa, aby nemohly vykřiknout bolestí nad modřinami, oklepaly se a vyrazily. Málem přitom zapoměly strážné obrat. Bohužel, zdálo se, že se zrovna vraceli z karet a dnešní večer nebyli vítězové.

Konečně dorazily k cíli- veliké stáji, ze které se ozývalo tiché a plynulé dýchání několika velkých koní. První postava vylovina z kapsy pokroucený kousek drátku a zastrčila ho do masivního zámku, držícího dveře. Ovšem, není to tak lehké jako ve filmech, o čemž se postavy právě přesvědčily. Po několika nesnesitelných minutách bezradného boje popadla druhá osoba veliký kámen ležíci vedle vrat a vší silou ho mrskla po zámku. První postava se vyděsila a odskočila- letící kámen ji minul jen o vlásek. Díky své velikosti trefil i zámek. Stačilo s ním už jen malinko zacloumat.

Postavy se neslyšně vkradly dovnitř a rychle probíhaly kolem ustájených koní, kteří právě snili o čerstvé trávě (které se jim očividně nedopřávalo). Do každého boxu rychle nakoukly, ale vždycky se zamračily a cupitaly dál. KOnečně našly cíl svého hledání- ve dvou boxech vedle sebe spali obrovští koně. Byli viditelně dovezení odjinud, protože pod čistou a zdravou kůží se jim rýsovaly svaly a protože z nich byla cítit louka. Postavy se na sebe usmály, opatrně vklouzly dovnitř a začaly koně sedlat. Za chvíli byly hotovy a koně vyváděly ven. V těch se už očividně probral plamen- kopyty duněli o kamenou podlahu a mocně pohazovali dlouhou hřívou. Pár koní se probralo a závistivě, ale s úctou po nich koukali. Venku na ně postavy nasedly. Druhá postava se zrovna vyhoupla do sedla, když v tom kůň zavrávoral a z čirého potěšení hrazil bokem do stěny stájí. Ozval se randál, jelikož zrovna tam stála hromada starých krámů. Hromana se rozsypala a probudila všechny ustájené koně. Včetně hlídačů.

Za chyby se omlouvám+-*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama