Hrajte AC, podporujte sdružení proti požírání štěňátek a opičích mozků zaživa a buďte rádi, že ste rádi. . .

Noční výlet 2

2. července 2011 v 14:23 | Paulie |  Povídky, básně, písničky
Ufff. Už mě to tu fakt nebaví. Na druhém blogu mám 150 lidí denně, baví mě, mám haldy komentářů, ale na ten se moje "tvorba" nehodí. Nechce se mi nic moc dělat, protže vím, že sem chodí i má milovaná rodina, takže sem asi už nic moc dávat nebudu. Je mi však líto to tu zrušit, nadruhou stranu si musím pořád dávat pozor, co sem píšu, jinak mě můj milovaný bráška nenechá na pokoji a uvidí to celá rodina. Stydím se před nimi za polovinu článků tady, a už sem vůbec nemám chuť chodit. Za to opět věčím svému milovanému bratrovi. Takže si zakládám nový blog a přesidluju svoji tvorbu jinam. Je mi to líto, sem budu dávat už jen leda tak kresby. :-/ Ještě jednou svému bratrovi moc děkuji a loučím se touto divnou, nepovedenou, odpaduhodnou povídkou.

Noční výlet 2


Venku na ně postavy nasedly. Druhá postava se zrovna vyhoupla do sedla, když v tom kůň zavrávoral a z čirého potěšení vrazil bokem do stěny stájí. Ozval se randál, jelikož zrovna tam stála hromada starých krámů. Hromana se rozsypala a probudila všechny ustájené koně. Včetně hlídačů.
Postavy se zajíkly, vyděšeně si pohlédly do očí. Nemusely si nic říkat a tryskem vyrazily ztemnělou ulicí. Koně byli ve svém živlu, i za trysku pohazovali dlouhými, inkoustově černými hřívami. Od kopyt jim dunivě odletovaly kousky černého dláždění. Z otevřených vrat vyletěl noční hlídač, ještě s očima opuchlýma od spánku. Zesinal, pak se ale bleskově vzpamaoval a vběhl zase dovnitř. Postavy už zahýbaly za roh, když ještě koutkem oka zahlédly, jak se dveře rozletěly a vyrazili z nich tři jezdci. Proti nejlepším Patriciovým koním však neměli nejmenší naději. Přesto prohledávali každou zapadlou uličku Akhn-morporku, protože se nemohli smířit s tím, že to ráno budou muset Patricijovi oznámit. . .
Koně nyní klusali polní cestičkou, pod sametovou kůží se jím mýhaly pracující svaly. Nedávali však najevo žádnou únavu. Jedna z postav na nablýskaném hřbetě si s úšklebkem pomyslela, že raději ani nebude plýtvat energií na jejich zastavení- i kdyby to snad chtěla, nepodařilo by se jí to. A tak se dál řítili řídnoucí nocí, až konečně začali rozeznávat hvězdy. Nad Akhn-morporkem se neustále držel šedý mrak stoupající z alchymystyckých laboratoří a z vysokých oloupaných komínů, takže vidět hvězdy bylo prakticky nemožné- leda z nejvyžších pater Patriciova paláce. A jak si tak postupně naplňovaly plíce čerstvým vzduchem, vynořila se před nimi ze tmy malá bouda. Začaly pomalu zastavovat, jako když zastavujete vlak, a s vypětím všech sil se jim nakonec podařilo koně opravdu zastavit. Tedy skoro. Když už jen klusali, zklouzly jim postavy z černých hřbetů a rychle je uvázaly z velkému stromu. Potom se rozhlédly a vklozly do boudy. Byla to malá místnůstka- v jednom rohu stála rozvrzalá kovová postel a v druhém bylo něco, čemu by se při troše dobré vůle (a se zavřenýma očima) dalo říkat kuchyně. Postavy si konečně stáhly z hlav kápě a unaveně se posadily na postel. Jedna z nich si protřela oči, pak vstala a přešla k malé kleci vedle potele. Vytáhla z ní tučného holuba, přivázala mu k noze malý umolousaný papírek a vyhodila ho z okna. Holub těžce zamával křídly a začal pomalu stoupat k hvězdami pokryté obloze, dokud se z něho nestala jen třepotavá šmouha, až ho noční obloha pohltila úplně.
Za případné chyby se omlovám. :-/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni, pokud jsi tu byl:-)

KLIK! 100% (126)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama